Být mámou sportujícího dítěte a zároveň „fitmaminkou“ znamená, že jste nejen neustále v poklusu, ale hlavně to, že váš život řídí kalendář, protože jinak s velkou jistotou na něco zapomenete. V lepším případě jen odvézt dítě na trénink, v tom horším ho pak vyzvednout.
Od neděle 26. června do pátku 1. července však řádky mého kalendáře hlásily jen jednu událost, a to Olympiádu dětí a mládeže 2022, jejíž jubilejní desátý ročník letních sportů se konal v Olomouci a byl přímo dechberoucí. Žádná jiná tuzemská akce nehostí najednou tolik nadějných sportovců. Kvalifikovali se zde jen ti nejlepší mladí sportovci ze všech čtrnácti krajů České republiky. Celkem 3539 dětí bojovalo o medaile za sebe i svůj kraj v 73 různých sportovních disciplínách. Mnohé z nich určitě uvidíme za pár let na vrcholových světových soutěžích a olympiádách.
Mnohem podstatnější je ale fakt, že děti na tak skvělých akcích prohlubují svou vášeň pro aktivní život a radost z pohybu. A jak se říká, ve zdravém těle je zdravý duch. Mně teda momentálně zůstal jen ten zdravý a veselý duch. Kdybych byla aktivnější, nemusela bych teď pracně řešit své faldíky a proto neustále říkám, že podpora pohybu dětí by měla být prioritou. A všechny víme, jak se ty faldy člověka rády drží, potvory.
Nejlepší přítel člověka je prý pes, a nejlepší přítel faldíků je určitě neaktivní člověk aneb co neucvičíš, to neukecáš!
Pořadatelé se dětem snažili nasimulovat prostředí klasické olympiády, takže nesměla chybět olympijská vesnice ve spolupráci s Univerzitou Palackého, Olympijský dům v Pevnosti poznání a ani velkolepý zahajovací ceremoniál, který se konal v neděli 26. června na Andrově stadionu. (Maminky, to je ten stadion, kde hraje Sigma Olomouc a Sigma, to je fotbal. Prý prvoligová nejvyšší soutěž, říká mi tu přes rameno manžel a kroutí nad mou neznalostí očima.)
Ale zase zpět k ceremoniálu. Byly to dvě hodiny plné zábavy, sportovních i kulturních hvězd a samozřejmě nechyběl nástup všech krajů pod vedením vlajkonošů z řad známých sportovců pocházejících z těchto krajů. Předseda Českého olympijského výboru Jiří Kejval dětem pogratuloval ke kvalifikaci a zdůraznil, že už jen to je obrovský osobní úspěch, za kterým stojí tréninková píle každého sportovce. Olympijský oheň zapaloval stříbrný oštěpař z Tokia Jakub Vadlejch. Sice to chvíli vypadalo, že oheň vzplane leda zázrakem a připomínalo mi to naše domácí snahy o zapálení zahradního krbu, kdy to prostě nebude hořet ani použitím hořlavin nejvyššího stupně, ale o to to bylo pro děti napínavější. Jakub Vadlejch to nevzdával, stejně jako boj o vlastní medaile, a když se konečně objevily plameny, publikum tento výkon odměnilo obrovským potleskem a radostným jásotem.
Zahajovací ceremoniál trochu kazila kapacita volných míst, což bylo pro rodiče smutné a zvláště maminky mladých sportovců to těžce nesly. Přece jen roky neustále řešíte sportování potomka, nedej bože máte-li jich víc, a mimo dokonalé manželky a matky jste řidičkou, švadlenou, výživovou specialistkou a logistkou, která to prostě všechno musí skloubit s celým životem a nakonec nemůžete slíznout pomyslnou smetanu tím, že se usadíte na tribunu, vychutnáte si na živo radostnou atmosféru a potlačíte slzu radosti. Ano potlačíte, protože uslzená a dojatá matka je pro dospívajícího potomka obklopeného kamarády holý vrchol trapnosti. Ale nebojte se, ona vám pak v mobilu přistane zpráva třeba o tom, zda se stihnete přijít podívat na závod, jak se tam ten váš potomek vlastně má a že se mu po vás stýská. O to smutnější byl pohled na volná sedadla, kdy si lidé lístek zakoupili a nepřišli. Naštěstí celé slavnostní zahájení pořadatelé streamovali, stejně tak jako záznamy sportovních klání, které také živě vysílala televizní stanice ČT Sport.
Olympiáda dětí a mládeže ale neznamenala jen sledování napínavých sportovních soutěží, i když to byla hlavní linka akce. Pro děti byl ve volných chvílích připraven bohatý doprovodný program. Atleti Moravskoslezského kraje si pochvalovali návštěvu planetária a expozici LEGO robotiky. Jejich akreditační karty jim zajišťovaly volný vstup do mnohých kulturních míst v Olomouci a blízkém okolí, protože se sportovalo nejen v samotném centru Olomouce. Orientační běžci soupeřili v krásném prostředí hradu Helfštýn v Týně nad Bečvou, v Kojetíně bylo možné fandit beach volejbalistům, Přerov hostil badminton. Stejně jako na opravdové olympiádě nemohl chybět závěrečný ceremoniál, kdy se opět všichni sportovci setkali, tentokrát ne na Andrově stadionu, ale v Olympijském domě v Pevnosti poznání. Organizátoři vyhlásili konečné pořadí krajů (1. Jihomoravský kraj, 2. Hlavní město Praha, 3. Středočeský kraj), ocenili fair-play chování mladých sportovců, kteří se jednohlasně shodli na tom, že si tento nádherný týden maximálně užili a doufají v opětovnou kvalifikaci za dva roky.
Někteří lidé si dělají seznamy toho, co musí zažít, jako třeba překonat strach z výšek skokem s padákem, ti ambicióznější třeba studium jaderné fyziky a let do vesmíru. Moje dcera si napsala seznam soupeřek a jejich časů, které chce postupně překonat a já to, že na příští olympiádu si vezmu opalovací krém a zhubnu deset kilo jako prevenci nadměrného pocení. Byl to totiž velmi horký týden, počasí se postaralo o teploty stoupající vysoko nad pětatřicet stupňů, přesto děti soupeřily ze všech sil a podávaly obdivuhodné výsledky.
Můj obdiv mají samozřejmě všichni, kteří se podíleli na organizaci této skvělé akce, a to mnohdy na úkor svého volného času, včetně doprovázejících trenérů dětí. Trenéři sice na první dojem stojí v pozadí, ale jsou to právě oni, kdo ve velkém ovlivňují vztah dětí ke sportu a jejich budoucnost. I jim patří stupínky vítězů. Jsou to hrdinové a v tomto týdnu dokonce doslova.
A ještě jedna příhoda na závěr ... V úterý 29.6.2022 bude mít díky trenérům házenkářů Jihočeského kraje neznámý muž druhé narozeniny. Při procházce okolo řeky jej totiž našli ležet bezvládného ve vodě, neváhali k němu doplavat a poskytnout mu první pomoc. Představte si, že si ho všimli jen díky batohu, který měl na zádech. Tomu říkám štěstí v neštěstí! Takže závěrem bych vám, milé fitmaminky, chtěla popřát krásné léto plné smíchu, pohody a štěstí s tím správným baťůžkem na zádech. Takový baťůžek totiž netíží, povznáší tak akorát a dokáže upoutat pozornost právě v těch chvílích, kdy to nejvíce potřebujeme.